Nikdy nevieme, ktorá vnútorná boliestka, mnohokrát i málo badateľná, sa dokáže po rokoch vyplaviť na povrch a skomplikovať nám celý život. Mať zdravý vzťah k sebe samej totiž môže znieť ako klišé, a to je jeden z dôvodov, prečo sebalásku už od mladosti podceňujeme. Porovnávame sa s inými, viac dôverujeme poznámkam svojho okolia než svojim vlastným pocitom a to sa nám aj v dospelosti dokáže škaredo vypomstiť.
Adela Doležalová je mladá študentka z Čiech, ktorá sa rozhodla deliť sa so svojím príbehom a zážitkami prostredníctvom Youtube kanálu a Instagramu. Aj napriek svojmu mladému veku hovorí zaujímavo, bez okolkov a v jej slovách sa nájde každá žena bez ohľadu na to, či sa v istom období svojho života potýkala s anorexiou. Áno, úvodné video na Adélinom kanáli bolo práve o jej boji s anorexiou, a my sme sa s ňou rozhodli porozprávať sa nielen o tomto ochorení.
…
zdroj: Adéla Doležalová
♥ Bolo ťažké prihovoriť sa celému svetu prostredníctvom videa a zavesiť na internet svoju spoveď? Očakávala si, že si ho pozrie toľko ľudí?
Bylo to neskutečně těžké. K natočení jsem se odhodlávala několik měsíců. Nevěděla jsem, jak video pojmout, co všechno mám říct. Také jsem se hrozně bála, že to lidé přijmou negativně a mně přijde spoustu nenávistných zpráv a komentářů. To se ale naštěstí nestalo.
A jestli jsem čekala, že bude mít video takový úspěch? Absolutně ne. Po zveřejnění jsem si říkala, že když moji zpověď uvidí 5 tisíc lidí, bude to pro mě obrovský úspěch. Aktuálně má video 95 tisíc zhlédnutí a mně to pořád „neleze do hlavy“. Něco takového mě nenapadlo ani ve snu.
♥ Keď sa obzrieš do minulosti, vieš spätne poukázať na moment alebo na obdobie, kedy sa anorexia „začala?“ Bol to podľa teba skôr plynulý proces alebo ho odštartovala jedna chvíľa?
Když se nad tím zamyslím, tak to byl spíše plynulý proces. Téměř celý svůj život jsem od okolí schytávala narážky na svou postavu, protože jsem prostě byla silnější než děti kolem mě. Rozhodně to nebyla žádná šikana nebo posmívání, spíše takové nenápadné komentáře. Asi nikdy nezapomenu na velmi oblíbenou poznámku mojí mamky – „Adélko, mysli na linii, mažoretky mají být štíhlý.“ No a to se postupně nabalovalo a já toho jednoho dne už zkrátka měla dost.
♥ Vnímaš, že je dnes anorexia častým zdravotným problémom? Ak áno, prečo si myslíš, že je to tak?
Je to velmi častý problém. Mnohem častější, než si většina lidí myslí. Kdyby jste zastavili 20 náhodných holek na ulici, 10 z toho by vám řeklo, že měly nebo mají problémy s jídlem. Je to podle mě hlavně tím, že holky každý den na sociálních sítích vidí ty dokonale hubené a vysportované holky s dokonalým životem a myslí si, že vypadat takto je normální. Přitom ty fotky často nejsou ani skutečné. Hubená až vychrtlá postava je v naší společnosti vnímaná jako normální, což je podle mě velký problém. Být vyhublý na kost rozhodně není v pořádku.
♥ Ako by si v skratke opísala tvoju cestu od začiatku rozvinutia anorexie až po súčasnosť? Ako dlho tento proces trvá a myslíš si, že to najťažšie už máš za sebou?
Moje anorexie začala na začátku druháku, takže to brzy budou 3 roky. Za pár měsíců jsem zhubla 15 kg. Cca v dubnu dalšího roku jsem si řekla, že s tím musím něco dělat. No a od té doby bojuju. Několikrát mi byla doporučena hospitalizace, kterou jsem ale vždy odmítla. Střídá se u mě dobré a špatné období, je to zkrátka jako horská dráha.
Teď mám za sebou velmi špatné období, letos jsem maturovala a byla jsem dlouhou dobu ve stresu, což se podepsalo i na mé váze. Teď jsem na tom psychicky i fyzicky mnohem lépe a doufám, že tenhle váhový propad byl už poslední. Čeká mě ještě dlouhá cesta, ale troufám si říct, že to nejhorší už mám za sebou.
zdroj: Adéla Doležalová
♥ Kedy si po prvýkrát pocítila, že je potrebné postaviť sa anorexii tvárou v tvár a začať s ňou „bojovať?“
To si pamatuju úplně přesně. Bylo to o jarních prázdninách ve druháku. Jeli jsme s rodinou na lyžařskou dovolenou. Byla neskutečná zima a já se nemohla zahřát. Měla jsem na sobě 5 vrstev oblečení, ale stejně jsem se pořád klepala. Vůbec jsem si to lyžování neužila, sjela jsem dvakrát sjezdovku a musela jsem jít do chaty na čaj. Ze zimy jsem měla namodralé rty a konečky prstů. Bylo to strašné, neměla jsem žádnou energii a jenom jsem čekala, kdy se zhroutím. Po návratu jsem si řekla, že takhle to prostě dál nejde.
♥ Ako sa mladý človek vyrovnáva s poznámkami okolia a možno i „hejtom“ na svoju osobu? Dokáže sa v mladom veku obrniť alebo trvá dlho, kým sa s niektorými poznámkami vysporiada?
To asi záleží na člověku. Mám kamarády, kteří si z poznámek od okolí vůbec nic nedělají (nebo to aspoň tvrdí.) Ale pak jsou tu takoví jako já, kteří si poznámky berou hodně k srdci. Naučila jsem se rozeznat konstruktivní kritiku a obyčejný „hejt“, kterým mi daný člověk chce pouze ublížit. Konstruktivní kritiku se snažím přijímat a poučit se z ní, hejty obvykle házím za hlavu.
Sebeláska je základ spokojeného života.
♥ Sebaláska je pojem, ktorý si nie každý dokáže správne interpretovať. Myslím si, že mu v dobrom nepomohla ani častá „sláva“ na sociálnych sieťach. Ako sebalásku vnímaš ty?
Podle mého názoru je sebeláska úplný základ. Základ spokojeného života. Je to schopnost přijmout sám sebe i se svými nedostatky a špatnými vlastnostmi. Já sebelásku vnímám jako klíč k tomu, abych žila spokojený život. Myslím si, že pokud člověk sám sebe rád nemá, nikdy nemůže být šťastný a spokojený.
♥ Myslíš si, že aj anorexia vyplýva z nedostatočnej lásky k sebe samému?
Myslím si, že je to určitě jeden z faktorů. Já se dříve neměla ráda. Spíš jsem se nenáviděla. Nenáviděla jsem to, jak vypadám, jakou mám postavu, jak mluvím, jak se chovám, zkrátka všechno. A tahle sebenenávist vedla až k sebedestrukci v podobě anorexie. Pamatuji si, jak jsem si říkala, že si nezasloužím jíst. Trvalo mi neskutečně dlouho, než jsem si začala vážit sama sebe.
Člověk dá na Instagram jenom ty nejkrásnější střípky ze svého života. Málokdo dá na instastory den, který celý probrečí.
♥ Máš 19 rokov, pubertu si prežila v období, kedy súčasťou života každého mladého človeka boli aj sociálne siete. Ako na teba vplývalo to, že život všetkých ľudí na internete pôsobil ako dokonalý?
Samozřejmě, že jsem jim záviděla. Záviděla jsem a nutilo mě to ještě více nenávidět svůj vlastní život. Je ale třeba si uvědomit, že sociální sítě neukazují všechno. Člověk dá na Instagram jenom ty nejkrásnější střípky ze svého života. Málokdo dá na instastory den, který celý probrečí. Každý máme v životě i ty špatné chvíle, ale ty málokdo sdílí. Většinou vidíme jen to pozitivní, tu „špičku ledovce“.
♥ Čo by si odkázala ľuďom, ktorí majú vo svojom okolí človeka, ktorý anorexiou trpí? Ako mu napríklad dokážu pomôcť?
Tohle je velmi těžká otázka. Z vlastní zkušenosti vím, že ten člověk je většinou uzavřený sám do sebe a nechce o svém problému mluvit. Já osobně bych řekla, že tu pro něj kdykoliv jsem, že si může kdykoliv přijít promluvit. Případně bych mu pomohla vyhledat odbornou pomoc. Právě ta podpora okolí je nejdůležitější. Je hrozně těžké tomuhle problému čelit sám. Já bych to bez podpory okolí rozhodně nezvládla.
zdroj: Adéla Doležalová
♥ A aký odkaz by si zanechala pre ľudí, ktorí s anorexiou práve bojujú? Myslíš si, že sa toto ochorenie dá prekonať len za pomoci vlastnej vôle, alebo je potrebný odborník?
Jak jsem již psala v předchozí otázce, já bych to bez odborné pomoci nezvládla. A co bych poradila lidem, kteří si tímhle peklem právě prochází? Asi to, aby se svěřili. Může to být úplně kdokoliv, rodič, kamarádka, nebo můžete napsat mě. Věřte mi, nikdo vás neodbyje a každý vás vyslechne. A také, aby se svým problémem ze všech sil bojovali. Čím déle anorexie trvá, tím horší pak jsou zdravotní problémy…
♥ Ako sa k ľuďom, ktorí si anorexiou prechádzajú, správať? Na čo si dať pozor, čo hovoriť, nehovoriť, robiť, nerobiť?
Nejhorší otázka, na kterou se člověka můžete zeptat je: „Tyjo, nepřibrala jsi?“ Věřte mi, nikoho touto otázkou nikdy nepotěšíte, obzvlášť člověka trpící ppp (porucha príjmu potravy, pozn. red.). Nebo komentář „Už vypadáš zdravě.“ Může to vypadat neškodně, ale člověk s ppp si to vyloží jako: „Přibrala jsi a je to na tobě vidět.“
Další, co mě napadá je „Ty tohle všechno sníš?“ No, po téhle otázce už ne. No a asi to nejhorší, co můžete říct je: „Vůbec nevypadáš na to, že bys měla anorexii.“ To je jajko lít benzín do ohně.
♥ Aké dôsledky na tebe zanechala anorexia?
Anorexie mi toho spoustu dala i vzala. Co se týče zdravotní stránky, škody jsou poměrně veliké. Ztratila jsem menstruaci, která se mi pořád nevrátila. Kvůli tomu mi hrozí osteoporóza. Začaly mi padat vlasy, kazit zuby, lámat nehty a mohla bych pokračovat…
Ale abych nebyla pouze negativní – naučila jsem se mít ráda sama sebe. Také jsem díky anorexii poznala spoustu skvělých lidí a založila svůj Instagram. Kdybych to měla shrnout, negativa stále převažují.
Hubená holka se NEROVNÁ anorektička.
♥ Najčastejší mýtus, ktorý je spätý s anorexiou, je, že sa táto choroba týka iba extrémne chudých ľudí. V skutočnosti však anorexiou trpia aj ľudia s normálnou, zdravou váhou či dokonca nadváhou. Vieš nám povedať, aké ďalšie mylné fámy sa v spojitosti s anorexiou nesú svetom?
S tím naprosto souhlasím. Anorexie prostě není o váze, je to psychická nemoc. Hubeným holkám se říká anorektičky, i když jí denně u McDonalds a zkrátka nemůžou přibrat. Hubená holka se NEROVNÁ anorektička. Další, co mě napadá je to, že většina lidí si myslí, že všechny anorektičky nejedí vůbec nebo jen 1 jablko denně. Mně osobně se nikdy nestalo, že bych za den nic nesnědla. Holky s ppp většinou volí hodně nízkokalorické potraviny jako ovoce, zelenina nebo libové maso, ale málokdy se stane, že by nejedly vůbec.
♥ Čo podľa teba robí ženu krásnou?
Sebevědomí. Může vypadat jakkoliv, ale když je žena sebevědomá a vyzařuje z ní pozitivní energie, je pro mě krásná za jakékoliv situace.
♥ Myslíš si, že vzťah k sebe samej je dôležitý?
Určitě! Je to možná ta nejdůležitější věc v našem životě. Jak už jsem zmiňovala v jiné otázce, dokud nebudeme mít rádi sami sebe, nikdy podle mě nemůžeme být šťastní a spokojení.
♥ Má vlastne niekto (morálne) právo riešiť vzhľad, výzor alebo váhu niekoho iného?
Pokud se nejedná o extrém, (extrémní vychrtlost nebo obezita) tak nemá. To, jak vypadáme, je čistě naše věc, nikoho jiného. Takový je můj názor.
♥ Dnes sa na svojom Instagrame @foodbyadele1 delíš so svojimi followermi okrem okamihov zo súkromia aj o svoj jedálniček. Chceš svoj Instagram profilovať aj naďalej? Akým smerom by si sa chcela uberať v tvorbe, či už na sociálnych sieťach alebo na Youtube?
Ano, určitě se chci YouTube a Instagramu věnovat i nadále. Chtěla bych přidávat věci i více ze života, nebýt zaměřená pouze na jídlo. Nechci, aby si mě lidi pamatovali jako „tu anorektičku, co natáčela videa“. Chci něco víc.
♥ Ak by si mohla všetkým ženám, ktoré si tento článok prečítajú, niečo popriať, čo by to bolo? Čo je podľa teba to najdôležitejšie v živote a nemalo by to nikomu chýbať?
Napadá mě toho spousta, ale hlavně to štěstí, zdraví a spokojenost. Připadám si, jako bych někomu přála k narozeninám /smiech/. Můžeme mít sebevíc peněz, sebelepší dům a majetek, ale dokud nebudeme šťastní, tak život stojí za nic. To samé zdraví, to máme jen jedno a jiné už si nekoupíme. Já si svoje zdraví dost zruinovala, tak vám přeji, aby vás nepotkalo to samé, co mě. Opravdu to za to nestojí.
…
Adélu Doležalovú môžete sledovať na Instagrame @foodbyadel1 alebo na jej Youtube kanáli Adéla Doležalová.
