Byli doby kdy jsme byli “jenom” kamarádi a kolegové. Vtipkovali jsme spolu, pomáhali si navzájem, bavili se o všedních i nevšedních věcech, byli jsme tým. Já vím, pokazila jsem to tím, že jsem se do tebe zamilovala, ale ty jsi to pokazil tím, že jsi mi dal naději. Dal jsi mi naději, že bych mohla být s tebou šťastná, dal jsi mi naději, že bych mohla být milovaná a to tebou. Byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Ty momenty klidu, smíchu, v tvém náruči. Tak proč ty sliby, ty krásné řeči o tom, jak ti na mě záleží, jak mě máš rád, dlouho jsi se tak necítil, jenom já tě dokázala uklidnit, proč to jsou jenom lži? Proč jsou to jenom prázdná slova, která znějí v mé hlavě, v mém srdci a duši, která to všechno nechápe. Já ti věřila a ty jsi mě zradil.
pinterest.com
Protože jsem nebyla jediná, ani zdaleka jsem nebyla jediná…
Ale ty jsi mě furt udržoval v naději, že já jsem ta pravá. A po týdnu kdy jsi mi řekl bez vysvětlení, že mě nechceš a můj sen, v lásku, ve štěstí, v samu sebe se zhroutil. Jsi začal žít s ní a její dcerou?
Jak moc ti na mě záleželo, když jsi mě tak lehko vyměnil? Co se to s tebou stalo, že ti teď ani nestojím za pozdrav? Každy den, kdy projdeš kolem mě a ani se na mě nepodíváš? Vtipkuješ s ostatními a mě ignoruješ?
Záleželo ti vůbec někdy na mě?
Měl jsi mě vůbec rád? Říkal jsi mi někdy pravdu? A nebo opravdu jsem byla ta druhá? Proč jsi vůbec do toho šel, když si jí znal ještě před tím než jsem o tebe projevila zájem?
Kdykoli se ptám na tyto otázky, vím že nikdy nedostanu odpověď.
Chtěla bych pro klid své duše zapomenout, ale vím, že láska k tobě byla jenom lekci pro mě…
Chtěla bych si přát pro tebe spokojený život, i když to není se mnou, ale co se to s tebou stalo, že jsi se tak moc změnil? Vím, že čas to zahojí, teď už vím, že jsem silná a já svoji lásku najdu. Nehledala jsem tebe, možná to mělo být varování, že nám to šlo tak lehce a ja se tak moc zamilovala. Možná ji nenajdu hned, ale jednou snad přijde někdo, kdo mě bude držet v náručí a bude rád že mě má.
Možná mi časem bude jedno, jak se ke mě chováš, možná mi i bude jedno, že jsi mě tak lehko vyměnil, ale nemůžu ti zapomenout a odpustit že jsi zradil moji důvěru.
pinterest.com
Milovala jsem tě, ty to moc dobře víš a bylo ti jedno že jsi mi zlomil srdce…
Co vlastně od tebe chci? Chci věřit, že jsi dobrý člověk, že jsem alespoň chvilku byla pro tebe důležitá? Chci od tebe jakékoli vysvětlení, omluvu?
Já vím, že chci být šťastná, konečně najít klid a zase najít víru v sama sebe, ale tím, že budeš v mých myšlenkách a mém srdci to nepůjde. Proto vím, že tě musím nechat odejít, byl jsi mi dobrým kamarádem, společníkem, byl jsi mé bezpečné místo, ale tím to končí.
Děkuji ti za to hezké a bohužel i to špatné…
Autor: Anonym
Coverphoto: Photo by Toa Heftiba on Unsplash
