Jsem zastánce toho, že každý člověk je nám poslán do života z nějakého důvodu. Buď nás má něčemu naučit, něco nám předat, nebo pro nás může být darem. Ovšem pro nás může být i obrovským trestem.
Nejhorší kombinace nastává v moment, když se ten jeden člověk tváří jako záchranný člun, a v jeho přítomnosti máme pocit, že umíme plavat.
Pak přichází realita, ve které zjistíme, že se topíme. Dar a trest v jednom. Mám takového jednoho člověka v mém životě. Poznala jsem ho ve chvíli, kdy jsem to vůbec nečekala.
Poslední rok a půl se točím v neskutečném kolotoči, ze kterého není úniku…
Dlouhou dobu jsem si myslela, že jsem v tom kolotoči kvůli konkrétním lidem. Po čase jsem zjistila, že jsem v něm kvůli sobě. Už mi pomalu ale jistě dochází, že život není procházka růžovou zahradou, a že si nějaké věci zkrátka nemůžeme vysnít či namalovat. Ocitnou se, stanou se, a zmizí. A je čistě na nás, jak se k tomu postavíme. Jakou jim dovolíme dát moc do našeho života zasáhnout.
Já v jeho očích zkrátka něco viděla. Něco, co mohlo bořit baráky. A já věděla, že to nebude lehký. Moje podvědomí mi říkalo, ať si ho více do života nepouštím. Jen co se mi podíval ten večer do očí, pomyslela jsem si: „Ouch, tohle bude bolet.“
Víte, co je na tom celém tím největším paradoxem?
Vím, že to bude bolet. Vím, že to nemá budoucnost, ale beztak to musím zkusit. Vždyť… Co kdyby, náhodou. V určitém okamžiku si musíme uvědomit, že někteří lidé mohou zůstat v našem srdci, ale ne v našem životě. A je to v pořádku. Někdy musíme zapomenout na to, co cítíme, a vzpomenout si na to, co si zasloužíme.
Tak moc bych chtěla mít pevnou vůli. Jednou stejně přestanu utíkat a podívám se pravdě do očí, ucítím veškerou bolest a začnu bojovat. O správného člověka, o někoho, kdo mi dá stejnou lásku, kterou mu budu dávat já.
Navždycky budu vděčná za naše setkání. Nikdy nechci zapomenout na to, jak jsem se s tebou cítila, nechci zapomenout, jak zní tvůj hlas, ani na to, jak pevně jsi mě objímal. Být vděčná za to málo, které jsme si stihli předat. Nebojovat proti sobě, ale spolu, každý sám za sebe.
Život zamíchá karty a vše otočí ve chvíli, kdy se to ani z poloviny nehodí…
Najednou jsem to já, kdo nemůže. Kdo je na cestě už příliš dlouho a musí zastavit. Musím sama tančit v dešti. Musím se naučit mít ráda sama sebe a nemít na prvním místě ostatní lidi. Momentálně ještě hledám místo ve svém vlastním životě, a ačkoliv bych moc chtěla, nezvládnu to ve tvé přítomnosti. Odpusť mi to, možná ti to ulehčím.
Nezapomeň na mě. Ulož si vzpomínku ve svém srdci a mysli na to, že jsi se stal velmi důležitou součástí mého života za tak krátkou chvilku. Věřím, že všechno má svůj čas. Byl jsi vším, ale zároveň ničím. Budu se snažit tě nikde a v ničem nehledat. Neslibuji, že to zvládnu. Ale slibuji, že se o to pokusím.
Vidím ten konec té cesty, po které stejně jdeme každý sám…
Na krátké období osud rozdmýchal doutnající uhlíky na malé plamínky. Nemůžeš kráčet se mnou tak, jak bych si přála. Vím, že nedokážeš změnit věci, které to celé stěžují. A vlastně ani nemám právo to od tebe žádat. Nitka, která nás spojuje, je tenká jako pavučina.
Moje cesta je jiná než ta tvá. A proto tě pouštím. Bez jakýkoliv pocitů. V míru, s klidem a s největší pokorou. Nekřičím, nezlobím se. Tvé štěstí je pro mě prvotní. Potřebujeme uklidnit vášeň, která zůstává a která nás k sobě táhne. Ale není za tím nic víc, než ten chtíč a dohořívající uhlíky.
Dej mi čas zcela uhasit ve svém srdci ty doutnající uhlíky…
Abych se jednou, když se znovu setkáme, dokázala na tebe usmát a podívat s čistou radostí, bez touhy a chtíče. Bez vzpomínky, že jsi tehdy pro mě znamenal tak nepochopitelně příliš.
Každý jednou kvůli někomu totálně rozbijeme svá vlastní pravidla.
Doufám, že najdeš někoho, kdo se na tebe usměje vždy, když tě uvidí. Kdo najde krásu i ve tvých jizvách. Doufám, že najdeš někoho, kdo uvidí, jak moc jsi výjimečný a jak velmi je Tvoje duše hodna lásky. A nejvíc doufám, že nejprve najdeš tyto věci v sobě, abys byl potom připravený na tento druh lásky.
By the way, I´m wearing the smile, you gave me.
P.S. Dávej na sebe několikanásobný pozor, už teď mi vesmírně chybíš.
S láskou… V
Autor: Anonym
Coverphoto: Photo by Lauren Rader on Unsplash