Category
Bylo skutečně těžké s tebou sdílet domácnost. Přesto jsme to zvládli celých osm let. A každým rokem ses měnil v někoho, z koho jsem svým způsobem měla strach. Netuším, jaké muselo být, když se z tebe ze dne na den stane otec dvou dívek v rozdílném věku – čtyř a sedmi let. Zřejmě to muselo být těžké. Vědět, že nejsi biologický otec, ale musíš nás nějakým způsobem vychovávat…
Koľko ilúzií strácame za tie roky života, však? Toľko vecí, čo si plánujeme… Hlavne na začiatku nového roka je to také typické.
Chceme zmeniť to i tamto. Všetko vyzerá byť také krásne a hlavne jednoduché. Do nových projektov a situácií sa prudko vrhneme s nádejou, že sa nám všetko z toho podarí. Ak nie všetko, tak aspoň polovica.
Tá druhá… Koľký hnev to v nás dokáže vyvolať, však? Tá druhá je vždy tou, ktorá si zaslúži odsúdenie, urážky aj nevyžiadané rady o tom, ako začať žiť tým správnym spôsobom. Tá druhá, to je automaticky žena, ktorá sa pletie niekam, kam nepatrí, rozbíja to, čo nemá právo rozbiť. Je to ľahké. Je to jednoduché… Všetka vina je na jej pleciach. A bodka… Alebo? Nezabúdame tu ešte na niekoho?
Neviem, či sa ti to už stalo, ale tento pocit neželám ani najhoršiemu nepriateľovi. Myslíš si, že máš vzťah, netreba to ani pomenovať, pretože ty cítiš, že to tam je. Také ,,to“, čo majú iba ľudia, ktorí sú na jednej vlne, vo všetkých smeroch to klape, zaspávaš a budíš sa s úsmevom. Ak však narazíš na toho nesprávneho a on sa rozhodne zmiznúť z tvojho života, iba tak, bez vysvetlenia, bez rozlúčky, tak mi ver, že prežiješ skutočné peklo na zemi…
Vždy som bola osobou, ktorá verila v dobro ľudí. V ich čestnosť a v dobré úmysly. Osud mi ale ukázal, že ľudia nie sú iba dobrí a úprimní, ale že niektorí prídu do nášho života na to, aby nám na chvíľu zapožičali pocit šťastia a láskyplného náručia. A potom v jeden moment… Nám ho zo sekundy na sekundu vytrhnú aj s kúskom našej duše. Zoberú si ho navždy so sebou alebo sa nám náš stratený kúsok vráti?
Stojíš před nepřehlednou křižovatkou, snažíš se vyřešit kudy jít. Kam jít? Zaseknutá v nerozhodnosti a v zmateném našlapování na místě. Jen hlavně nezačít další smršť bolesti.
Můžeš zapomenout a snažit se z toho vzpamatovat, ale vždy už to bude s tebou. Zraněné city. Ta bolest, kterou jsi prožila. Dala jsi ze sebe vše, jak jsi jen nejlépe dokázala. Přes to všechno stále nic nefungovalo.
