Blog

Raz odíde.
Raz to bude navždy.
Raz zostaneš sám a možno pochopíš, o čo si prišiel.
A možno aj nie.

V podstatě každý to musí znát. Sklenka naplněna vínem a v ruce cigareta nebo něco jinýho, co hoří a vdechuje se do úst. Pár deci naředí krev, která se s vervou dere do mozku, kde ji doplní nikotin. Symfonie myšlenkových pochodů začíná. Nevím, kolik lidí prožívá ponoření se do zákoutí své mysli tak intenzivně jako já, kdo z vás se dokáže utopit v záplavě přehlušujících se filmů ze střípků vzpomínek. Doslova. Jsou to mžiky, chvilkové vzpomínky, které mi dokážou projet řezavým tahem celým mým nitrem. Nedrásají mě na cáry, pouze cítím, jak mi prostředkem hrudníku projíždí ostrá bolest.

Bolí to, že? Ten pocit, že si nejaká nekompletná. Dýcha sa ťažko, budúcnosť ťa straší, v súčasnosti nenachádzaš žiaden zmysel. Všetko je akési iné. Ťažšie, boľavejšie… Nič nie je isté, pretože sa práve nachádzaš v období, kedy vieš, že musíš zabudnúť, ale ešte to nechceš. Nechceš ho vymazať, pretože vieš, že to nedokážeš a že na to ešte nie si vôbec pripravená. Práve premýšľaš, či ťa tie spomienky bolia, ale sú tvojou spásou…

Temnota. Bolesť. Totálna tma. Nádej som nachádzala len v jednej jedinej myšlienke. Žiadne svetlo na konci tunela. Len tunel, ktorý nemal konca a ja som v ňom blúdila. Dá sa vlastne depresia opísať slovami? Alebo musím použiť len metafory, pričom nech zvolím akékoľvek, zdá sa mi, že ten opis zľahčujú… Poviem preto, že depresia je bolesť. Bolesť duše, ktorá napáda celé telo a zatiaľ čo ostatní nič nevideli, mňa potichu zvnútra zožierala.

Som žena ako každá iná. Milujem život, milujem emócie, hlboké myšlienky, milujem zvieratá, hudbu. Milujem žiť. Som vďačná. Som pokorná. Som spokojná.
Nedokážem však pochopiť jednu vec – v mojich očiach tak primitívnu. Prečo je pre vás mužov tak ťažké pochopiť, aké je ľahké nás ženy milovať? Prečo je to ťažké aj pre teba?

Jsem zastánce toho, že každý člověk je nám poslán do života z nějakého důvodu. Buď nás má něčemu naučit, něco nám předat, nebo pro nás může být darem. Ovšem pro nás může být i obrovským trestem.
Nejhorší kombinace nastává v moment, když se ten jeden člověk tváří jako záchranný člun, a v jeho přítomnosti máme pocit, že umíme plavat.