Bolí mě hlava. Točí se mi celý svět. Střízlivým z tebe. Mám spoustu otázek. Ublížila jsem ti víc já, nebo jsi to byl ty ten, kdo víc ublížil? Od našeho konce nad tebou přemýšlím poprvé. Dlouho jsem si hrála na tu slečnu ublíženou. Nedokázala jsem si připustit své chyby. Měla jsem zatemněnou mysl. Děsí mě ta doba, která musela uplynout, abych se dokázala nad námi zamyslet. Uvědomit si, co se doopravdy dělo. Připustit si své provinění.
Vše co se mezi námi stalo byla tvá chyba… Byla jsem schopná na tebe svést i špatné počasí. Moje zlost k tobě se nedala vyčíslit. Každý den co jsem prošla s hlavou vzhůru byla tvoje práce. Moje sebejisté kroky, jednání …
Byl jsi moji inspirací…
Neumím popsat dodnes, co jsem k tobě cítila. Najít vůbec jen slova pro naše pocity. Moc dobře si vzpomínám na mé zmatené emoce, které jsem prožívala ohledně tebe. Připadá mi to, že jsem musela být v opojení neznámých látek. Měla jsem úplně vygumovaný mozek. Byla to pouze hra? Blbá sázka?
Tolik jsem ti věřila. Důvěřovala jsem ti ve spoustu věcech. Byl jsi můj ztělesněný snář. Byl jsi to ty, se kterým jsem se v tu dobu smála. JÁ… Jenom JÁ jsem ti dávala tu moc mě ovládat. Jak jsi se cítil?
Kdo byl čí loutka? Tahala jsem za nitky já, nebo ty? Tahali jsme za ně oba. Každý za jiným cílem. Ovšem důsledkem byla bolest nás obou. Byli jsme jak král a královna říše sobectví. Každý do našeho vztahu šel s něčím jiným.
Po tom čase na nás máme rozdílné pohledy…
Pravda je, ale jaká? Bolelo tě to vůbec? Můžu tomu říkat vůbec láska? Tolik jsme se trápili. Ubližovali si navzájem. Do teď při pomyšlení na to období jsem se vždy ospravedlňovala. Neobhajovala jsem se tak před druhými, jako tak hlavně sama před sebou. Proč jsem se chovala, tak jak jsem se chovala. Měla jsem zničené srdce od jiného. Podílel jsi se ovšem na tom i ty. Ale… Už nemám a nikdy jsem neměla právo říct „může za to jenom on“.
Tvůj smích, naše líbání, toužebné pohledy.
Byl jsi můj nejlepší přítel. Můj starší bráška.
Kdy se odehrál ten moment zkratu…
Tak moc jsem zbožňovala se vedle tebe smát. Kde jsem jen udělala tu chybu a přivedla nás na společnou cestu přímou ke konci.
Odpusť mi. Už vím po tom uplynulém čase, že za to můžu i já. Veškerá bolest a trápení je i má vina. Zklamala jsem nás oba tehdy nejvíc já. Byla jsem zoufalá a věřím, že jsi to byl též.
Chci ti říct že jsem v pořádku…
Nikdy jsem tě neměla žadonit, aby jsi zůstal se mnou. Bála jsem se být v těch sračkách sama. A ty jsi se o mě bál víc, proto jsi vždy zůstal. Miloval jsi mě a já toho využila. Použila jsem tě jak kus starého hadru na ucpání dír v trubce.
Nezasloužil sis to. Nikdy jsem si z tebe neměla udělat náplast na bolest, kterou jsem v sobě měla. I přes to co jsi ty provedl mne… Omlouvám se ti. A bojím se toho, že já byla ta, co ti ublížila nejvíce. Dokážu tomu čelit. Všechny moje omluvy budou málo na to, co jsem ti provedla.
Snad jednou v životě dojdeš k bodu, kdy mi to všechno odpustíš.
Autor: Barbora
Coverphoto: Photo by AndriyKo Podilnyk on Unsplash