Slzy v očích, třes, úzkost, nepochopení, nepopsatelná bolest po celém těle. To všechno jsem cítila, když jsem si uvědomila opravdoví konec. Již se to opravdu nedá vrátit zpět. Tolik šancí jsi ode mě dostal. Všechny jsi zmuchlal a zahodil daleko od sebe. A mě a moje city jsi hodil ještě dál. To jsem ti vážně nebyla dost dobrá? To všechno moje snažení, pokusy o nový začátek, neustálé promíjení i těch nejhorších věcí ve vztahu, byly k ničemu?
Vážně všechny věci, které jsem ti prominula, jsem nechala být jen proto, abys mi to mohl takhle oplatit? Nevážil sis ničeho. Ani mě. Pořád jsem od tebe slýchávala, že mě v tvém životě nechceš, že jsem otravná zbytečná, hysterická… Moje oblíbená věta byla: „Neřvi, stejně si za to můžeš sama.“
pinterest.com
Nikdy jsem nevěřila, že to myslíš vážně…
Vždyť to bys mi přece neříkal, že mě miluješ. Přece by sis nevymýšlel tak hnusnou lež. To by bylo moc i na tebe. Ale asi jsem se opravdu musela mýlit. Já bych pro tebe byla schopná jít na kraj světa a ty to ani nevíš. Vůbec to nevidíš. Můžu si kvůli tobě oči vybrečet, ale jen tím shazuji sama sebe.
Radši jsem dělala věci kvůli tobě, než kvůli sobě. Myslela si, že to oceníš. Že je to takhle správné. Další příšerná lež, co jsem namlouvala sama sobě. Brala jsem tě takového, jaký jsi. Byli jsme spolu dost dlouhou dobu na to, abych si uvědomila tvoje chyby. Všechny jsem je přijmula, protože nikdo není dokonalý.
Věděla jsem o tobě věci, které nikdo nevěděl, zažila jsem tě v okamžicích, kdy jsi byl úplně na dně. Chodil si za mnou pro pomoc a já vždy při tobě byla. Já jsem tu byla v dobrém i zlém. Ale ty ne. Vždy, když jsem tě potřebovala, neměl jsi čas. Byl jsi někde s kamarády nebo jsi mě prostě jen ignoroval.
Zní to vážně špatně…
Takovýto vztah. Ale ty jsi uměl být i dobrý. Opravdu. Byli chvíle, kdy jsem od tebe cítila upřímnou lásku. Proto tohle všechno nechápu. Doteď tě nechápu. Situace kdy jsme byli spolu, naše zážitky společný akce nebo jen pouhé válení v posteli. Tvoje chování v těchto okamžicích bylo tak krásný.
Vždy si se o mě uměl postarat, udělat mi překvapení, pochválit mě jak vypadám, nebo mi jen tak v pondělí ráno podpořit krásnou zprávou. Tyhle maličkosti mě ve vztahu udržovali celou dobu. Ale vždy pak z ničeho nic přišlo tvé druhé já. Když jsme měli něco řešit nebo si jen neměl dobrou náladu.
pinterest.com
Stal se z tebe nejvíc zlý člověk, kterého znám…
Při každé hádce jsem si vyslechla to, jak moc špatný člověk jsem. Přesný opak toho co jsi mi tvrdil při běžných dnech, když jsme byli bok po boku. Neuměl si řešit problémy. Vždy jsi jen utekl. I když jsi za to mohl ty sám, vždy jsem se musela přijít omluvit já. Protože jsem tě nechtěla ztratit.
Tolikrát jsi mě poslal pryč s tím, že mě už nikdy nechceš vidět. A co dělala já? Já stále chodila, nebo čekala. Až se vrátíš. Stále jsem ti dávala šance a sobě naděje, že si to uvědomíš. Jediné co mi z toho zůstalo, je bolavé srdce.
A nejhorší pocit v životě, co jsem kdy měla. Je to tím, že jsi byl moje první láska a ty bolí vždy nejvíc. Jen teď nevím, jak to přejít. Neumím v tom chodit, protože jsem to nikdy nezažila. Nevím, jak se z toho mám dostat. Jen sedím na zemi, slzy tečou proudem a já už necítím vůbec nic…
Autor: Karolína
Coverphoto: Photo by Keenan Constance on Unsplash
