Není to tak dávno, kdy jsem se radovala, že jsem z toho šíleného kolotoče vystoupila a šla svou vlastní cestou. Vrátila ses. To ti vždycky šlo. Odejít, když jsem tě nejvíce potřebovala a vrátit se ve chvíli, kdy jsem začala být šťastná.
Mám v sobě tolik nepopsatelných pocitů, tolik štěstí a smutku zároveň. Neuvěřitelně se to ve mně pere a já nevím, jak dál.
Za posledních 14 dní jsme se k sobě měly víc, než kdy dřív za celé dva roky. Začalo to tak nevinně, pouhým přespáním. Bála jsem se toho, že když budeme usínat v objetí, že se ty všechny pocity vrátí. Ne. Pocity se nevrátily a já na sebe byla opravdu pyšná, že dokážu v klidu usínat ve Tvé přítomnosti.
unsplash.com
Pak přišla další noc…
Ta noc…
Neustále mě pronásleduje.
Tak klidná byla.
Rozloučit se.
Říct si sbohem.
Přitom na chvíli zapomenout, že je to naposledy.
Poslední objetí.
Poslední polibek.
Poslední pohled.
Skoro jako nejlepší přátelé.
Nikde žádné talíře létající vzduchem.
Nikde ani jedna urážka.
Ani jedno křivý slovo.
Bylo to tak mírumilovný.
Tak klidný.
Ta noc mě pronásleduje.
Bylo to jak zemřít a ani to nepoznat.
Slíbily jsme si, že se o tom bavit nebudeme, že je to pro nás takové uzavření toho neskutečného chtíče a touhy. Byla jsem v ten moment strašně šťastná. Všechno bylo tak, jak to být má.
Mělo to zůstat takhle…
Jenže jsme to začaly řešit. Líbilo se nám to. Obě rády děláme věci, které jsou zakázané a obě rády porušujeme pravidla. Těch společných nocí bylo víc. Byly jsme spolu furt, přitom každá sama za sebe. Nic spolu mít nesmíme podle včerejší dohody. A tak si měníme plány, zatímco si vyměňujeme pohledy.
Obě moc dobře víme, že to, co děláme je špatné. A taky víme, že to brzy skončí. Moje srdce neví, jestli si má ty poslední chvíle s tebou užít, nebo tě mám nechat jít. Dřív nebo později to přijde. Ten konec.
unsplash.com
Byla jsi moje droga, ale někde v našich rozhovorech stala se chyba…
Četla jsem mezi řádky něco, co jsi nikdy nevyslovila, ale stejně jsem tomu věřila. Byla jsi má závislost, zalila mě potřeba mít tvou přítomnost, ale ty jsi se mnou neviděla budoucnost. Odcházíš z mého života a ačkoliv nechci, obě víme, že dodnes jsem tvá jistota.
Neměla jsem to nechat zajít takhle daleko. Mám v sobě takový zmatek. Nejvíce mě děsí to, že bych byla schopná kvůli tobě překopat celý svůj život. Obě víme, že já ti lásku dát dokážu. Obě víme, že pro tebe udělám první i poslední. Jenže lásce neporučíme. Nevybíráme si lidi, které budeme milovat. Máme mezi sebou silnou chemii. Lásku mi nikdy nedáš.
Asi to tak má být…
Ani nevím, co to k tobě vlastně cítím. Nebudu lhát, nejsi pro mě jen kamarádka. Ale u tebe cítím, že mít ráda je někdy víc, než milovat.
Důležité je, že se máme rády. Slib mi jedno prosím. Až odejdeš, odejdi úplně. Nevracej se. Nedotýkej se mě. Nekoukej na mě tak sladce. Prostě odejdi. Žij si dál svůj spokojený a šťastný život. Mysli na to krásné, co jsme spolu prožily, co jsme si navzájem dokázaly za těch pár dní dát.
Tak moc se bojím toho dne, kdy odejdeš, že radši mizím sama. Dodnes nevím, kdo z nás má tu duši zmatenější. Jsi má největší slabost, nad kterou nedokážu zvítězit.
unsplash.com
Když se podíváme zpětně na život, zjistíme, že láska byla odpovědí na všechno…
Opatruj se. Ať se ti daří. Buď šťastná, zlato. Až se zase po nějakým čase naše pohledy zase střetnou, budu doufat, že moje srdce bude patřit už někomu jinému.
Takhle to je lepší. Některé věci jsou větší než my sami. Nebyly jsme puzzle, kterým by chyběl dílek, ale takové, kde žádný dílek nepasoval.
Vzpomínky tu budou navždy a nikdy neodejdou.
Myslím na tebe víc, než by se mělo…
Z celého srdce Ti děkuji, že jsme prožily to, co jsme prožily.
Celý tento náš příběh uzavírám v tichosti, v klidu a pokoře.
Nezapomeň se usmívat a pamatuj, že ty nejkrásnější věci se dějí nečekaně.
Navždy Tvá, zároveň rozhodnutá Tvá nikdy nebýt
Coverphoto: Photo by Patrick Buck on Unsplash
