Bolest… To je pocit, který mě doprovazel hrozně dlouho. Zlomené srdce bolí jako krává. Pocit kdy se neumíš ani nadechnou, ani mluvit a žaludek máš překroucený jako na kolotoči. Tahle bolest se ze sebe hůř dostává než jakakoliv jiná. Člověk neví co dělat, aby to přestalo bolet.
Když kluk, který tady měl být pro tebe na pořád, je najednou pryč.
pinterest.com
Po dlouhých tří letech najednou přišel ten okamžik, který jsem doufala, že nikdy nepříjde. Měli jsme spolu nalajnovanou budouct – dokončit školu, jít spolu bydlet… Časem dům, který měl postavit on sám a rodina, kterou jsme chtěli spolu založit.
Nikdy nezapomenu na tu bláhovou věc, kterou mi řekl… Doděláš školu a požádám tě o ruku. Když řekl rodičům, že si mě jednou vezme a nikdo s tím nic neudělá. Ten pocit, který jsem cítila, když měsíc na to se stalo to, že mi hrozně zlomil srdce, nezlomilo to jenom to srdce, ale mě celou.
Najednou se naše celá budoucnost rozplinula jak pára nad hrncem.
Měl to být on, který mě bude pořád ochraňovat před každým. Ale byl to on, kdo mě neochránil před ním samotným.
Tak moc jsem ho milovala. Tolík motýlku v břiše najednou umřelo. Neuměla jsem dýchat a přestat brečet, byla to hrozná zrada.
Po všem co jsem s ním zažila, ty krásné chvilky a momenty, se najednou se mnou rozloučil a šel pryč. Dlouhou dobu jsem byla jako kdyby zamrzlá. Zamrzlo mi srdce, neuměla jsem cítit nic, všechno mi bylo jedno… Co kdo dělá a vlastně i to, co dělám já.
Nejhorší chvíle mého života. Po třech letech jsem vlastně ani nevěděla, kdo jsem bez něho. Tolik hloupostí jsem udělala jen proto, abych zapomněla. Tolik hloupostí jsem udělala, jenom aby viděl, o co přišel, a ještě víc hloupostí, aby trpěl jako já.
Kvůli němu jsem ztratila to nějduležitější, co jsem měla.
Ztratila jsem samu sebe. Nepoznávala jsem se. Udělala jsem věci, kterých lituji, jenže bez nich bych nejspíš nebyla tam, kde jsem teď. Pořád částečně zlomená jsem, tenhle můj kus se už nikdy neslepí jak by měl. Už nikdy nebudu ta stejná osoba jaká jsem byla.
pinterest.com
Uplinul rok a půl od našeho rozchodu. Stejnak tady sedím a píšu tyhle řádky a vím, že ho nikdy nepřestanu uplně milovat. Na první lásku se nezapomína. Už to není ten kluk, kterého jsem milovala a já nejsem ta holka, kterou kdysi miloval on.
Zničil ji on sám.
Navždy ale zůstane v mém srdci, to mi nikdo nevezme. Na konci toho všeho, na konci toho jak mi ublížil, vím, že tady pro něho budu, protože si vždycky vspomenu jen na to hezké.
Už se mi nepřipomenou ty banální hádky, které jsme tolikrát měli. Vspomenu si na naše první výročí, na piknik, který jsme měli na místě, kde jsme spolu začali chodit. Na druhé výročí, jak jsme spolu jeli do sklípku a dali si snad všechny druhy vína, co tam měli.
Na to jak mi v hrozném sněhu na zahradě vyšlapal srdíčko a napsal tam T+A. Jak mi do deníčku psal básničky o tom, jak mě miluje. Jak vystřihnul srdíčko z papíru a psal tam naše nejlepší zážitky. Na všechny oslavy, které jsme spolu zažili, jak naše společné, tak od rodiny, svatby a silvestry.
Na náš první výlet do Prahy, projížku lodí po Vltavě, aquapark a další Prahu a muzikál. Na chaty, na které jsme jezdili s kamarádama a ktomu všechny prožité chlastačky u něho a u mě. A hlasně na naše poprvé, kdy jsem se nejvíc bála a přitom na to myslím do teď, stálo to za to počkat na toho, koho budu milovat.
I po těch všech hádkách, hodně ošklivích, které si některé taky samozřejmně pamatuju, si stejnak jako první spomenu na ty krásné okamžiky, které mi už nikdo nesebere. Udělal mi velkou díru do srdce, jenže díky němu jsem poznala, co to je milovat vážně hluboce, a tohle mu taky nikdy nezapomenu…
Autor: Andrea
Coverphoto: unsplash.com
