Milé dámy, chtěla bych všem dát najevo, že nebýt v pořádku, je naprosto v pořádku. Je v pořádku nevědět a ztrácet se. Je v pořádku nemít dobrou náladu. A je naprosto v pořádku být smutná. Svět není růžový, ani my nejsme dokonalý a občas se ztratíme. Mně osobně přijde, že se ztrácím více než dost. Vždy jsem byla tou, která měla myšlenky srovnané, věděla, co od života chce a jakým směrem se vydá. Poté vám ale do života přijde člověk, který změní celý pohled na věc. Budu vám o tom vyprávět…
Měla jsem přítele, se kterým jsem byla šťastná. Ovšem s větší délkou vztahu přichází i větší hádky a starosti. Nerada vzdávám něco bez boje, jen už v našem vztahu bylo více špatných dnů, než těch krásných.
pinterest.com
Jednoho dne mi do života vstoupil člověk, který mi obrátil svět naruby…
Byla to dívka. Dívka, která otřásla mým srdcem tak, jak nikdo předtím. Nemohla jsem pocity, které jsem v sobě měla, pochopit. Vybudovala jsem si k ní city, které ona bohužel neopětovala. A přes veškeré pokusy o zapomenutí, jsem dokázala vymazat to děvče z hlavy. Bohužel jsem ji nevymazala ze srdce.
Víte, ona je magnet. Teď s odstupem času se nedivím, že jsem jí podlehla i já. Ta, která vždy od života věděla, co chce. Ten její pohled, kterým se dívá. Dotyky.
Zanechala v mém životě hurikán, za který jsem vlastně ráda…
Možná vás zajímá, jak to všechno dopadlo. Pravdou je, že nijak. Máme se rády, opravdu. Vím to. Vždycky budu její záchranný člun. Vždycky bude mít v mém životě speciální místo. Ale nejsem připravená, dát ji sbohem. Ještě je příliš brzy. Teď jí ve svém životě potřebuju. A vím, že ona potřebuje mě.
Navždy si Tě budu pamatovat.
Navždy budeš moje možná.
Navždy budeš moje tajemství.
pinterest.com
Je další kapitolou v knize, která se nemůže vrátit. Ale ona je na každé stránce. Další z nálezů a ztrát, kterých neumím se vzdát. Abych byla upřímná, občas se sama sebe ptám, jak dlouho tento zmatek vydržím.
Než přijde ten pravý…
Až nebudu mít nutkání vidět ji, psát si s ní. Až se vzbudím a ona nebude první myšlenka. Až budu usínat a nebudu myslet na ní. Teprve v tento moment, ji vymažu ze svého srdce a dovolím někomu jinému zaujmout místo v mém srdci.
Teď si ale užívám toho, že jí mám. Že se máme. Nevlastníme. Neovládáme. Jenom jsme. SPOLU. Ale přitom každá za sebe. Je mi ctí, že to byla právě ona, která mi zlomila srdce.
Autor: Z posledních pocitů
Coverphoto: Photo by Jason Zhao on Unsplash
