Tenkrát před pár lety, kdy ještě sociální sítě neovládaly naše životy, krása se neukazovala přes fotky a city nepsaly přes zprávy, v té době jsme se my dva potkali. Ano, je to už pár let. Byli jsme ještě děti, ale co mohu říct jistě, že jsme to už tenkrát oba cítili. Naše cesty se potkaly tak nějak náhodou, ale ve vzduchu ta bouře byla ještě hodně dlouho. Od prvního pohledu jsem čekala snad půl roku, než jsme tě zase znovu spatřila. 

Tenkrát jsi mi dal gentlemansky polibek na tvář a já poprvé ucítila něco, co jsem neuměla pojmenovat. Ten pocit, kdy při každém tvém pohledu mé tělo bylo jako v ohni, přitom po něm tekl studený pot. Kdy při každém tvém slovu jsem ničemu nerozuměla, ale při každém polibku jsem rozuměla celému světu. A kdy při tvém odchodu, odcházelo kousek mě. 

unsplash.com

Několik let jsme se hledali v davu, až jednoho dne se po tobě slehla zem… 

V té době jsme byli mladí, zřejmě nebyl náš čas, museli jsme oba zkusit jiné cesty, na kterých jsme potkali mnoho jiných lidí. Mé zranění jsem odsunula hluboko do srdce a přední stranu nahradila někým jiným. Ten někdo tu byl několik let a já myslela, teda chtěla věřit, že tohle je ta pravá láska. 

Jednoho dne mě ale zklamal a opustil. V mém srdci byla hluboká propast. Nebudu lhát, v tu chvíli jsem na tebe ani nepomyslela, bolest od jeho odchodu byla tak silná, že jsem nepoznávala sama sebe a bála se svých činů. 

Ta bolest, kterou jsem už jednou v životě cítila, tenkrát mnohem silnější a přesto jsem byla tentokrát zase bezradná. Myslela jsem si, že můj život skončil, že žádný jiný muž v mém životě už nebude mít místo. Shazovala jsem sama sebe, prosila jsem, ať neodchází. Teď když to píšu, se usmívám, neboť články o tom, že čas vyléčí tvoje rány, mi přišly tak ironické.  

unsplash.com

Dnes když už je to několik měsíců od rozchodu…

A teprve teď mohu říct, že jsem si zvykla na samotu, přijala sama sebe a dělám se šťastnou, se něco přihodilo. Procházela jsem se kolem vody, kdy jsem uslyšela hlas. To chladné srdce se zase na chvíli ohřálo. 

Deja vu. Zase tu stojím, jako tenkrát ta malá holka a ty sleduješ, jak hořím. Sleduji tvé rty, které vyslovují mé jméno a pohled, který mě svazuje. A já? Kde jsi celé ty roky byl? Jak ses měl? Co tady děláš? Vypadáš pořád úžasně, chci políbit tvoje rty, miluji tě. 

Mlčím, opilá tvou láskou, tou co je ve mě už několik let… 

Zažili jste někdy lásku, takovou kdy jste druhého milovali tak, že jste nemohli dýchat? Kdy se vaše těla, bez jakýchkoliv slov ihned spojila v jedno a vy jste věděli, že k sobě pořád patříte? Ano? A já to cítím po těch letech znovu, ještě silněji než tenkrát. Ale teď jsem dospělá, silná žena, která si prošla kus života bez tebe, která zažila slunečné dny, ale i bouřky a ta moje cesta mě po těch letech přivedla zpátky k tobě.

A teď si říkám, proč jsi žila několik let bez toho pocitu, který cítíš s ním. Proč jsi měla strach ze změn a byla s člověkem jen kvůli tomu, že sis myslela, že je to správně. 

Živote, díky za ukázání cesty, a jestli někdy zase budu na dně a budu si myslet, že tohle nezvládnu, tak se sakra bouchnu do hlavy, protože ty mě vedeš vždy správným směrem. 

unsplash.com

A tak tady vedle sebe sedíme, hodiny si vykládáme, vzpomínáme… 

Tenkrát jsme říkali a dělali věci, které jsme tak nemysleli, a pak? Tu nejdůležitější věc jsme si nikdy neřekli. Až dnes. Až dnes slyším z tvých úst „miluji tě“, a cítím znovu a znovu ten stejný pocit.

A i když nevím, zda k sobě patříme a strávíme spolu svůj život bok po boku. Tak jediné, co vím, že tuhle lásku, už nebudu cítit nikdy s nikým. A že i kdybych zapomněla a ukryla tohle někam hluboko. Tak určitě alespoň při té písničce, uvidím tvůj pohled, ucítím tvůj polibek a budu šťastná, že jsem tohle mohla zažít. 

A ženy, nebojte se udělat krok do neznáma, nebojte se toho padnout na dno, ta cesta nahoru je možná složitá a bolestivá, ale určitě nás vede tím správným směrem a dělá nás tím pravým já.

A nebojte se milovat, poznejte lásku… 

Hlavně tu lásku, která je tak silná, jako tornádo, či zemětřesení. Takovou lásku nezažijete několikrát, tahle láska patří k jednomu člověku. Ten jeden jediný člověk, který bude ve vašem životě tak důležitý. A i když nebude vedle Vás, bude ve vašem srdci napořád.  

A ty mě poslouchej, ať to dopadne jakkoliv, ať budu kdekoliv a s kýmkoliv, neboj, milovala jsem tě vždy a můj polibek bude patřit navždy jen Tobě. 

S láskou tvoje malá 

Autor: Aneta

Coverphoto: Photo by Hannah Olinger on Unsplash

Facebook komentáre