Těžké loučení u tvého auta. Temná obloha, kterou nezdobí ani jedna kapka štěstí. Pohledy na tvé rty… Snažím se najít v tvých očí nás dva. Hledám jiskry mezi tvými doteky. Poslouchám rytmus srdce, co bije pro tebe. Jsem v tvém náručí. Klidná a šťastná. Cítím ten nádherný pocit štěstí. Uvědomuji si tu touhu k citům po tvé osobě. Tu zamilovanost…
Ztratila jsem v tobě tebe. Kde jsi? Nerozumím ti. Nevím, kdo jsi. Trápí mě daná situace. Bledneš. Ztrácíš se. Tvoje podoba není téměř vidět a každým dnem je to horší… Stáváš se někým a ani jeden nikdy nechtěl být takový.
pinterest.com
A teď?
Miluji už jen vzpomínky? Věřím, že ty/on tam stále je… Jestli ti došly síly, je to v pořádku. ODPOČIŇ SI. Já budu stát vedle tebe a budu tvůj stín.
Nemusíš to vzdávat. Nevybírej si prázdnotu místo boje za věci, co jsi chtěl. Zůstal jsi na místě. Všechno tě semlelo na dno. Snažil jsi se ten boj vyhrát. Bojoval jsi s něčím, co jsi neznal, bylo to přes tvé možné síly. Možná si bojoval sám se sebou. Kdo ví …
Nepřipravený. Zničený. Hloupý. Naivní. Hladový… Je spoustu vlastností, která si můžeme zpětně přilepit na čelo. Jeden utíkal před realitou víc, jak ten druhý. Začali jsme se navzájem krmit tím čím jsme chtěli.
Každý z nás cítil tu lásku, nic mezi námi nebylo naposled…
Spoustu smíchu, vášně a dramatu. Prázdnota byla pryč. Všechno jsme najednou chápali, drželi ve svých rukách. Jenže jak strom má hluboko v zemi své kořeny, tak i v tobě byly hluboko pochyby, výčitky. Strach z toho, co jsi začal žít. Zlomené srdce z předchozích zkušeností jsme měli oba.
Bolelo to. Pálilo to dlouho. Štiplavá bolest byla delší než naše opětovné shledání.
Jedna z vět, co si nesu v životě zní nějak takto „To co štípe/pálí, se čistí od špíny.“ Chci přestat hrát hry. Přísahat na věci v budoucnosti zrušené. Nepřemýšlet nad tím jak všechno bude černé. Myslet na ty prudké nekonečné výšlapy do kopců, či přímí pády dolů.
pinterest.com
Toužím jít tou poklidnou vysněnou cestou, která není nabořená negramotnými pasivy. Nechci vidět tebe jak upadáš do skupiny lidí, kteří umí být jenom chudý. Přeju si pro nás oba jít v tom směru plných aktivit a zkušeností. Práci založenou na myšlení.
Cítím tu touhu tomu druhému říct z očí do očí co nejvíc…
Sdělit mu každičký moment z jeho dne. Tu touhu být k němu co nejblíže. KLID. Žádný nátlak, vyhrocené situace. Jenom my dva. Prostor pro oba dva, žádný plot a policajt za zády. ČISTO. Společně jsme to MY. Ti kteří si nechali sami svojí blbostí ublížit.
Bylo pro mě těžké přijmout, že bych měla jít v životě bez tvé přítomnosti. Dlouho jsem vyhledávala tvé oči, jakýkoliv náznak tvého bytí v mém životě.
Bylo to ničivé. Ovšem bylo… Jak šel čas zahodila, jsem ty milosrdné lži. Začala jsem žít. Ten život plný smíchu a krásných starostí. Jen jsem se musela zbavit tvých očí v mé mysli. A já ti děkuji, že jsi mi dovolil se v tobě ztratit, abych díky tomu našla svůj vysněný život.
Autor: Barbora
Coverphoto: Photo by Tholaal Mohamed on Unsplash
